Alaric

Prochází zahradou jako duch v měsíčním svitu, její stříbroplavé vlasy zachycují svit hvězd, zatímco mechanicky třídí bylinky. I z okna své kanceláře vidím stíny pod jejíma očima, lehký třes jejích rukou.

Mé zvíře mi běsní pod kůží, pamatuje si, jak včera před mým dotekem ucukla. Jak se stočila do sebe, čímž se její už tak malá postava strachy ještě víc zmenšila. Touha ulovit každého, kdo jí