Alaric

Její úzkost mě zasáhne jako fyzická rána, pouto druhů pulzuje bolestí, která není má. Dřív, než si to stačím vědomě uvědomit, ocitám se před jejími dveřmi a její pach je prosycený solí a žalem.

Když mi na zaklepání otevře, ten pohled mi vyrazí dech. Její tvář je pečlivě ovládaná, ale oči má zarudlé a metodicky skládá oblečení do malé tašky.

"Nedělej to." To slovo ze mě vyjde drsněji, než j