Alaric

Sagiiny ruce se mírně chvějí, když mi pomáhá připnout zbroj, a její prsty mi prodlévají nad srdcem. Skrze naše pouto cítím, jak její hrůza svádí boj s odhodláním být silná.

„Zůstaň se mnou,“ stisknu její rozechvělé ruce ve svých. „Jen na chvíli.“

„Měla bych jít s tebou.“ Její fialové oči se lesknou neprolitými slzami. „Moje léčení...“

„Bude potřeba tady.“ Vezmu její tvář do dlaní a vrývám s