„Pojď do postele,“ otře se mi rty o čelo. „Jen si odpočinout. Nech svou mysl zklidnit.“

V našich komnatách mi s posvátnou úctou pomáhá se svléknout. Jeho doteky mě uzemňují, zatímco má mysl dál pádí kupředu. Když si mě pod přikrývkou přitiskne k hrudi, naše pouto pulzuje sdíleným teplem.

„Mluv se mnou,“ zamumlá mi do vlasů. „Ne o spiknutích nebo radách. O tobě. Jak se doopravdy cítíš.“

Ta jednoduc