Sage

„Jsi připravená?“ zeptá se Alaric, ruku položenou na dveřích komnaty, které jsme neotevřeli skoro týden. Skrze pouto cítím, že jeho nechuť vrátit se do venkovního světa zrcadlí tu mou.

„Víc už asi nebudu,“ odpovím a naposledy si uhladím předek šatů. Na mém zevnějšku není nic, co by prozrazovalo to, co by už ve mně mohlo růst, a přesto se cítím tak zásadně změněná, že to přece musí být zřejmé