„Ne! Opovaž se mě, kurva, opustit! Slíbila jsi mi, že tohle přežiješ, a ty nikdy nelžeš. Tak s tím nezačínej! Slyšíš mě?!“ Alaricovy protesty do mého ucha jsou napůl zuřivostí a napůl vzlykajícími prosbami. Ale když je slyším, dodává mi to obnovené odhodlání vydržet to kvůli němu tak dlouho, jak jen to půjde.

„Potřebuju tvou značku.“ Zamumlám a nejsem si jistá, jestli jsem ta slova skutečně vyslov