Iris

Předjitřní vzduch mě štípe do tváří, když proklouznu zahradní brankou a mé boty tiše křupou na trávě políbené mrazem. Načasovala jsem to naprosto dokonale – nebo si to alespoň myslím. Palácová stráž bude za deset minut střídat směny, personál kuchyně dorazí až za dalších dvacet minut a moji rodiče nevstávají nikdy před východem slunce.

Mám vyhráno.

„Nejsme venku nějak pozdě, princezno?“

Zamrz