Iris

Dostanu se přesně o tři chodby dál, než musím zastavit, přitisknu se zády k chladné kamenné zdi a nutím se dýchat.

Na tom nezáleží. Nic to neznamená. Garrett může líbat, koho chce.

Ta slova se mi v mysli opakují jako mantra, ale to svíravé pocity na hrudi nezaplaší. Nevymažou ten obraz Vivienniných rukou na něm, jejích dokonale namalovaných rtů přitištěných k těm jeho.

Měly bychom se vrátit,