Garrett

Dostanu se do své kanceláře dřív, než na mě dopadne vztek.

Není to vztek na Iris. Vztek na situaci. Na nespravedlnost světa, kde někdo tak geniální, tak plný potenciálu, dobrovolně souhlasí s tím, že si na záda namaluje terč pro zrůdu, která se živí myslí.

Vztek na sebe samého, že ji nedokážu zastavit.

Dveře za mnou prásknou větší silou, než bylo nutné, a já se opřu rukama o stůl a ztěžka