Iris

Udělám přesně dvanáct kroků ze sálu rady, než mi vytrysknou slzy.

Odmítám je nechat vytéct. Odmítám dopřát komukoli to zadostiučinění vidět mě se zhroutit. Jdu tedy rychleji a rozmazaně vidím, jak proplouvám chodbami jen po hmatu, a hledám místo – jakékoli místo – kde se budu moct v soukromí rozpadnout na kusy.

Knihovna. V tuto hodinu prázdná. Bezpečná.

Jsem už skoro tam, když zaslechnu její