Garrett

"Garrette?" Irisin hlas je tichý, plný starostí. "Jsem v pořádku. Je to sotva škrábnutí."

Její hlas mě přitáhne zpět k vědomí, ale ruce se mi pořád třesou. Do prdele! Měl jsem záchvat paniky? To jsem teda válečník.

"Není to škrábnutí," zachroptím. Zjistím, že mám ruce stále na jejím rameni, že se ji snažím uklidnit, i když klid je to poslední, co právě teď cítím. "Mohlo tě to zabít. Kdyby