Neodpovídám. Nemůžu.

"Způsob, jakým se na něj díváš. To, jak se sotva držíš pohromadě." Seřin hlas klesne. "Je to tvůj druh, že?"

Ta slova ve mně něco zlomí. Přikývnu, neschopná slova.

"Ach, Iris." Vtáhne mě do objetí a já se konečně nechám zlomit. Nechám slzy tryskat ve velkých, třesoucích se vzlycích, zatímco mě drží. "To je mi tak líto. Kdy jsi to...?"

"Během té bitvy." Můj hlas zní proti jejím