Tehdy se na mě podívá, opravdu se na mě podívá, a na okamžik v jejím výrazu spatřím něco syrového. Něco, co vypadá jako touha a zármutek.

Pak uhne pohledem. „Měli bychom dohonit ostatní. Zaostáváme.“

Ale já nejsem připravený nechat ten rozhovor skončit. „Můžu se tě zeptat na něco osobního?“

„Asi ano.“

„Máš...“ Bojuju s tím, jak to zformulovat. „Máš nějakou přezdívku? Něco neformálního, jak by ti m