Iris

O týden později jsem v palácové zahradě, když je zaslechnu.

Vivienne a dvě další samice sedí na lavičce hned za živým plotem. Nevědí, že jsem tady, neuvědomují si, že slyším každé slovo.

„Dělám si jen starosti,“ říká Vivienne hlasem sladkým jako med plným falešných obav. „Princezna je tak mladá, tak nezkušená. Bojím se, že jí to všechno přerostlo přes hlavu.“

„Ale tu misi dokončila,“ namítne