Garrett

Probouzím se do tmy a vzpomínek.

Ne do útržkovitých záblesků ze včerejška. Celé scény. Úplné, strašlivé a nevyhnutelné.

Ve stanu je ticho, ozývá se jen Irisino oddechování. Je stočená u mě, nahá a hřejivá, jednu ruku položenou na mém srdci. Před několika hodinami jsme se milovali—přivlastnili jsme si jeden druhého v každém ohledu, na kterém záleží.

A teď přicházejí vzpomínky, aby mi přesně