Iris

Stále sleduji Garretta na cvičišti, když si mě všimne.

Naše pohledy se přes cvičiště střetnou. Znehybní. Vypadá, že chce něco říct, přijít za mnou, zkusit to znovu.

Odvrátím se. Rychle kráčím zpět k paláci.

Protože když vidím tuhle jeho verzi – toho dobrého muže, co se skrývá pod tím vším narušením – probouzí to ve mně touhu mu odpustit. A já si nemůžu dovolit mu odpustit.

Nemůžu si dovolit v