Garrett

Její rty spočinou na mých a svět se zastaví.

Každá myšlenka, každá pochybnost, všechen ten pečlivě udržovaný odstup – to všechno je pryč. Je tu jen Iris, která mě líbá, jako by po tom vyloženě prahla. Jako by se držela zpátky úplně stejně jako já.

A bohyně ví, jak moc jsem se držel zpátky.

Přitáhnu si ji blíž. Jednu ruku jí zabořím do vlasů, druhou přesunu na její pas. Vydá ze sebe zvuk –