Garrett

Probouzím se do slunečního světla a vůně mé družky.

Mé družky. Ta slova se mi usadí v hrudi s naprostou jistotou. Není to naděje, přání nebo zoufalá touha. Je to prostě fakt. Trvalý. Nezvratný.

Iris.

Stále ještě spí, schoulená ke mně, a naše pouto mezi námi spokojeně pulzuje. Cítím její sny – klidné, mírumilovné, šťastné. Cítím její podvědomé vnímání mě, nás, toho, že je v bezpečí, milovan