Její výraz zvážní. „To proroctví se netýká jen tebe, že ne? Je v tom víc, než co nám říkají.“

Ta otázka mě zaskočí. „Co tě to napadlo?“

„Sny,“ odvětí prostě. „Už se mi zdají celé týdny. Ty, rozštěpený vedví. Žena s léčitelskýma rukama, která se k tobě natahuje. A já...“ Zaváhá. „Já s mocí, které nerozumím a kterou nechci.“

Po zádech mi přeběhne mráz. Moje noční můra – ta, ve které jsem roztržen ve