Alexander

Každý krok pryč od Lyry se zdá být špatný – fyzicky bolestivý způsobem, jaký jsem nikdy předtím nezažil. Stříbrné vlákno našeho pouta se napíná, ale nepřetrhne se; je to neustálý tah nutící mě obrátit se a nárokovat si to, co mi osud určil. Hlava mi třeští a má duální přirozenost – léčitelská a ta patřící Alfě – se ve mně bouří, neklidnější než kdy dřív.

„Alexi?“ do mého vnitřního zmatku