Můj šok se musí jasně zračit na mé tváři, protože se zachechtá zvukem připomínajícím šustění suchého listí. "Myslela sis, že jsem tě na tu hranici poslala náhodou? Že jsem necítila blížící se sbíhání sil?"

"Vy jste to věděla," zašeptám a klesám naproti ní. "Věděla jste, že se s ním setkám."

"Znala jsem možnosti," opraví mě. "Osud nabízí cesty, ne jistoty. Viděla jsem stříbrné vlákno, které tě spoj