Lyra

Když překročíme poslední hřeben s výhledem na dočasné osídlení naší komunity, přivítají mě povědomé vůně divokých bylin a dřevěného kouře. Po ohromující velkoleposti paláce mi ten prostý hlouček kožených stanů a dřevěných přístřešků připadá jako nadechnutí plnými plícemi po příliš dlouhé době strávené pod vodou. Ramena se mi instinktivně uvolní a pevný uzel napětí, který vytvořil život u dvor