Alexander

Klečím mezi Lyrou a Kieranem, ruce a ústa všude najednou. Přejíždím zuby po Kieranově stehně, značkuji si ho, utišuji ho polibky a cítím, jak naším poutem rozkvétá každý záchvěv doznívající rozkoše a odráží se ve způsobu, jakým mi Lyřiny nehty zarývají půlměsíce do ramene. Její dech řídne a divočí; zavěsí se do mě pohledem a její ústa němě zformují mé jméno. Chci, aby vykřikla, aby napl