Elara

Probouzím se s řetězy kolem zápěstí.

Studený kov se mi zařezává do kůže, zatímco bojuji s pouty, která by neměla existovat, na místě, jež mi připadá cizí a zároveň děsivě povědomé. Kolem mě se donekonečna rozprostírá temnota, narušovaná jen stříbrným zábleskem okovů, jež mě drží v zajetí. V dálce slyším hlasy – Alexandrův, Lyřin, Kieranův – jak volají mé jméno se zoufalstvím, ze kterého se m