Dominik

Probouzím se před úsvitem, Elara je stočená na mé hrudi a její dýchání je hluboké a rovnoměrné takovým způsobem, který mi říká, že si poprvé po mnoha týdnech skutečně odpočinula.

Skrz naše transformované pouto dokážu vycítit její sny – ne ty chaotické vize, které dřív sužovaly její spánek, ale něžné záblesky naší společné budoucnosti. Obrazy líných rán, společného smíchu, tichých chvil, kt