„Je to takový dar, žít ve světě, kde si nikdo nemusí vybírat mezi láskou a povinností,“ poznamenám a zopakuji slova, která jsme si za ty roky řekli už nesčetněkrát. „Jen si přeju, aby to našim mladším já někdo řekl před osmi lety.“

„Já taky.“ Elara se opře zády o mou hruď s důvěrou, která v mém hrdle stále vyvolává vlnu vděčnosti. „Ale každý den jsem vděčná, že jsi měl odvahu mi říct, že jsme druz