~ ENRIQUE ~

Je tu naprosté ticho…

Zahnu za roh a zamířím úplně dozadu, dokud se mi neobjeví v zorném poli. Ani tentokrát jsem nezachytil tlukot jejího srdce.

Na vteřinu se zastavím a ztuhnu, když mě zaleje vlna nostalgie. Způsob, jakým sedí, ve mně vyvolává vzpomínky. Má přitažená kolena, objímá si je pažemi a hlavu si na nich opírá.

„Vstaň,“ přikážu a žaludek se mi sevře, ale než nechám svou mysl