~ KATALEYA ~

Ach ne! Ach ne!

Znovu ho masíruji po zádech, ale tentokrát je v pořádku, protože zvedne ruku a naznačí mi, abych odstoupila.

Páni, takhle jsem nechtěla, aby to dopadlo!

Našpulím rty, když do sebe hltá zbytek vody, kterou jsem mu přinesla, a na chvíli se zapodívá do stropu, nebezpečně se nadechne a vydechne a pak na mě upře ty své oči barvy tekutého zlata.

Ach jo, a je to tady.

„