~KATALEYA~

„Můžeme si promluvit?“ zeptám se tiše Marie, když se lidé začínají rozcházet. A vidím Luise, jak si něco brblá pod fousy, když míří zpátky dovnitř, neustále se ostře rozhlíží kolem a zdá se, že je nesmírně nervózní.

Malé zlomyslné části mého já to připadá docela zábavné. To se stává, když o někom jiném utrousíte hrůzné poznámky.

Otočím se zpět k Marii, která mě pozoruje.

„Prosím?“