~ KATALEYA ~

O chvíli později Dante dokončil přivítání se všemi a teď sedí mezi mnou a mámou. V očích se mu zračí záblesk obav a ten neklid, který jsem cítila předtím, se vrací. "Vypadáš ustaraně…" zeptám se tiše.

"Nemyslel jsem si, že svou sílu získáš tak brzy." Lehce se na mě usměje, tím úsměvem, přes který bych si tak přála vidět.

Ale můj bratr je záhada. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, ni