Poté, co jsem strýci Jasparovi odevzdala náhrdelník, jako by mi spadl kámen ze srdce. Ačkoli jsem věřila, že moje záměry jsou čisté, představa, že přijdu o Aelu byť jen na pár dní, byla děsivá. Strýc Jaspar mi poskytl pomoc, jakou mohl, a za to jsem byla vděčná.

Ve své ložnici jsem zůstala dlouho do odpoledne. Až jídelní vozík mě vytrhl z myšlenek.

„Můžete to tu nechat,“ přikývla jsem na jednu ze