Matteo nezaváhal. Udělal několik dlouhých kroků a nechal ji, aby mu vložila lžíci do úst. Zavřel oči, zatímco mu jazyk přejel po rtech, aby setřel omáčku, která tam ulpěla.

Jednou přikývl. „Je to dobré.“

„Něco tomu chybí, viď?“

„Mohu?“ zeptal se. Přikývla.

Přistoupil ke sporáku a otevřel skříňku nad ním. Prsty přejížděl po bylinkách, dokud nenašel těch pár, které hledal.

„Páni, to je docela dost,“