Genevievin výkřik Mattea vytrhl z jeho oparu krvežíznivosti. Zastrčil si zbraň za opasek a vrhl se k ní, zatímco ona se pozpátku plazila pryč od těla svého únosce. Když zacouvala k další bedně, natáhl k ní ruku. Její ledově modré oko, to, které nebylo oteklé k nepoznání, se do něj zabodlo a rozšířilo se. Strach, hmatatelný a skutečný, z ní pulzoval jako živá bytost. Cukla sebou, aby se mu vyhnula,