Julian tam stál a v tmavě šedém obleku, který byl ležérní, ale přesto sofistikovaný, vypadal naprosto skvěle. Měl přesně to kouzlo osobnosti, které vás přinutí zastavit se a věnovat mu pozornost – krásné rysy, ladné pohyby, jako by ho stvořil sám Bůh.

Střelil pohledem po Louise, jen na vteřinu.

Jejich pohledy se setkaly a najednou se jí vybavily vzpomínky na včerejší noc. Ten muž, co jí pomohl v klubu Dreamscape? To byl on.

Pamatovala si ty oči – klidné, vyrovnané, jako průzračný pramen. Z nějakého důvodu se díky nim cítila v bezpečí.

Později ho pozvracela, a místo aby se zbláznil, vzal ji do nemocnice a zaplatil všechny účty. Opravdový gentleman.

Nikdy by ji nenapadlo, že to on bude ten muž, u kterého bude dnes absolvovat pohovor.

Flora si všimla, že Louisa nevnímá, šťouchla do ní a zašeptala: "Já vím, že se na pana Tudora hezky dívá, ale takhle na něj nezírej. Nemá rád ženy, co mají postranní úmysly. Chovej se přirozeně.

"A jen abys věděla, nemám s ním žádný bližší vztah, takže jestli to zkazíš, jsi v tom sama. Udělej dobrý dojem."

Louisa se mírně zamračila, ale mlčela. Nebyl to jeho vzhled, co ji rozhodilo; jen prostě nečekala, že jejím zachráncem bude zrovna on.

Zatímco přemýšlela, jak mu poděkovat, Flora už ji táhla blíž.

Flora se usmála na Juliana a Wallace a řekla: "Pane Tudore, pane Morgane, dobrý den. Tohle je má kamarádka, Louisa Forbesová. Říkala jsem si, že by pana Tudora ráda poznala osobně."

Julian zvedl obočí, pohledem střelil po Louise, na zlomek vteřiny přejel její dlouhé nohy, pak odvrátil zrak a prohodil jen: "Dobře."

Jeho chladný tón Louisu vyvedl z míry. Možná si včerejší noc nepamatoval. Proč by si ji měl pamatovat? Byla hrozně zřízená a pro něj to byla nejspíš jen další obyčejná noc.

Zato Wallace se usmíval od ucha k uchu. Hodil ruku kolem Flořiných ramen, jako by to byli staří známí, se zájmem si prohlédl Louisu a s úsměvem řekl: "Slečno Forbesová, vypadáte skvěle! Jak to děláte, že jste pořád krásnější?"

Protože Morgan Group a Capulet Group spolupracovaly, znali se.

Louisa vykouzlila zdvořilý úsměv. "Pane Morgane, vy jste příliš laskavý."

Wallace zrovna chtěl v hovoru pokračovat, když mu Julian hodil kulečníkové tágo.

"Jsi na řadě."

Julian se vydal do odpočinkové zóny a Louisa si uvědomila, že mu ještě nepoděkovala. Následovala ho, aniž by si uvědomila, jak blízko je.

Náhle se zastavil.

Nedokázala už své kroky včas zastavit a tváří narazila do jeho ramene.

Julian se k ní otočil a v jeho jindy hlubokém a chladném hlase teď zazněl náznak pobavení: "Nedíváte se na cestu, že?"

Louisa pocítila vlnu rozpaků a rychle odvětila: "Omlouvám se!"

Julian už nic nedodal.

Jeho asistent Teddy Young předstoupil a podal mu úhledně složený vlhký ručník. Julian si ho vzal a otřel si ruce, jeho pohyby byly precizní a promyšlené.

Louisa ho pozorovala, fascinovaná těma jasně tvarovanýma rukama, které svíraly ručník. Muži jako on, co tak dobře skrývali své emoce, byli vzácní. Jeho tvář nedávala nic najevo.

Vyhrkla: "Pane Tudore, mohla bych si vás přidat na WhatsAppu?"

Julian se zarazil a zvedl obočí. Pak vrátil ručník Teddymu, podíval se na ni a klidně pronesl: "Přišla jste sem jen proto, abyste si mě přidala na WhatsAppu?"

Louisa si najednou uvědomila, že tenhle velikán za sebou neměl jediný skandál a byl známý tím, že si udržuje ženy od těla.

Okamžitě ustoupila o pár kroků a vytvořila mezi nimi odstup, její tón byl stejně klidný: "Pane Tudore, špatně jste to pochopil. Teprve dnes jsem zjistila, že to vy jste mi včera v noci pomohl. Chtěla jsem si vás přidat na WhatsAppu, abych vám mohla vrátit peníze za nemocniční účty a oblečení. Vaši laskavost vám rozhodně oplatím. A co se týče toho, proč jsem tady,"

Vzhlédla k němu a pokračovala: "Opravdu jsem přišla kvůli vám. Chtěla bych se ucházet o místo vaší sekretářky."

Juliana to nepřekvapilo, jako by její úmysly už předvídal. Jeho pohled se zastavil na její nápadně krásné tváři a po chvíli jen konstatoval: "Nejste vhodná kandidátka."

Louisa očekávala, že dostat se do Tudor Group nebude snadné. Nebyla ovšem zoufalá, že by se tam musela dostat za každou cenu.

Chladně přikývla. "Omlouvám se, že jsem vás obtěžovala, na shledanou."

Bez dalšího slova se otočila k odchodu.

Nečekaně, když udělala sotva dva kroky, zazněl za ní jeho hlas: "Nechtěla jste si mě přidat na WhatsAppu?"

Louisa si uvědomila, že na vrácení peněz úplně zapomněla. Rozpačitě se na něj ohlédla a viděla, že už vytáhl svůj telefon a zobrazil QR kód.

Instinktivně k němu přistoupila, naskenovala jeho kód a přidala si ho, naprosto netušíc, že z ní celou dobu nespustil zrak.

Ale někdo, kdo procházel kolem, si toho všiml a podíval se jejich směrem.

Byl to George.

Shodou okolností si sem přišel s přáteli zahrát a uviděl ženu stojící tváří v tvář Julianovi. Nejdřív se podíval jen tak mimoděk, ale čím déle se díval, tím víc mu ta záda připomínala Louisu.

A když sklopila hlavu, zahlédl ten až ohromujícím způsobem známý profil.

Byla to opravdu ona? Neříkala snad, že jde nakupovat s kamarádkami? Proč je tady s nějakým mužem? To mu lhala?

S tou myšlenkou Georgeova tvář potemněla a rázným krokem se k nim vydal.