Julianovi připadal Louisin našpulený tón zářivý a svůdný zároveň, až se mu z toho zrychlil tep.

„K čemu by mi byla ústa, kdybych nemohl mluvit?“ zeptal se, hlas záměrně jemný.

Louisa v jeho nevinné otázce tak nějak vycítila dvojsmysl. Už už ztrácela nervy, když naštěstí přesně v ten pravý okamžik přistoupily Flora a Rachel.

S přátelskými úsměvy Juliana pozdravily. On odpověděl jen strohým kývnutí