Louisa se po Julianovi rozzlobeně ohnala, ale on její ruku plynule zachytil a blýskl uličnickým úsměvem.

Právě v tu chvíli se z vedlejší místnosti ozvalo podivné skandování: „Mamma mia... mamma mia... mamma mia...“

Znělo to jako nějaké zaklínadlo, zlověstně zřetelně, jako by ten, kdo to říká, stál přímo vedle nich.

Zvuková izolace tu byla evidentně příšerná.

Julian přelétl očima místnost a všiml