Louisin hlas se hněvem zvyšoval, její poslední slova byla už téměř křik.

George zmlkl.

Její slova, plná znechucení k němu, pálila jako sůl do otevřené rány.

Louisa si myslela, že mu konečně došly výmluvy. Že by možná mohl projevit aspoň ždibec slušnosti.

Místo toho odpověděl: „Kdy jsem tohle řekl? Neobviňuj mě falešně. I kdybych to řekl, určitě mě k tomu donutili.“

Louisa nemohla uvěřit vlastním u