Ve srovnání s ní byl Julian mnohem klidnější.

Jednou rukou ji podpíral v pase a dodával jí oporu, zatímco tou druhou ji jemně hladil po čele.

Shlédl na ni. "Jdi si na chvíli odpočinout do odpočívárny."

"Ne."

Odmítla bez váhání.

Co by to vůbec znamenalo, jít k němu do odpočívárny?

Odstrčila ho a vyrazila ke dveřím, jako by se bála, že za další vteřinu už nebude moci odejít. Ale ať už z pocitu viny