V tu chvíli Louisa na nic jiného nemyslela. Neměla čas si ani nazout boty.

Vstala z postele a seběhla dolů.

Julian právě na chodbě otevřel své dveře, když za sebou zaslechl pohyb. Otočil se a uviděl Louisu.

Stála ve dveřích, na sobě měla jen tenkou noční košilku, dlouhé vlasy rozpuštěné a mírně rozcuchané. Vyzařovala z ní jemná, tichá krása.

Mlčky se na něj dívala.

V tu chvíli byl on tím jediným,