Usmála jsem se. Vysoký, tmavý, pohledný a vtipný. Měla jsem malér.

Navzdory mé nervozitě z toho, že nevím, co se děje, mě Knight dokázal uklidnit, a když jsme dorazili na místo, byla jsem už trochu v pohodě. Následoval mě nahoru po schodech a do bytu, kde za námi zavřel dveře.

„Takže Booker říkal, že jí mám sbalit tašku?“ zeptala jsem se. „Máš tušení proč, nebo na jak dlouho?“

„Ne... zkusí