Vzal mě za ruku. „Můžu tě někam hodit?“

„Ne, to je dobrý. Díky.“ Snažila jsem se vytrhnout, ale sevřel mě pevněji.

„Byla bych ráda, kdybys mě pustil,“ přikázala jsem mu, ale ucítila jsem na paži píchnutí a zalapala po dechu. „Au. Tys mě... štípl?“

„To musel být můj špendlík. Pojď, pomůžu ti,“ řekl.

Špendlík? To slovo se mi v mysli slilo dohromady a já zavrávorala. „Co to...?“

Odtáhl mě