O týden později jsem dovedla velmi zdravého a dobře střeženého Fozzieho k nasedacímu bloku před krytou jízdárnou, usadila jsem se do sedla a pak ho vedla dovnitř. Knight stál uprostřed jízdárny se zkříženýma rukama a zkoumavě si mě prohlížel.

„Lehký klus, Kim,“ nařídil. „Nejdřív si ale vyndej nohy ze třmenů.“

„Cože? Proč?“

„Prostě to udělej.“

„Není mi šest, Knighte.“

Usmál se. „Já vím,