Cítila jsem se klidnější než za hodně dlouhou dobu a následovala Becketta do kuchyně, kde jsem se připojila k domácí idyle úkolů a večeře a k našemu společnému šprýmování, díky kterému jsme si byli ještě blíž. V době, kdy Hatch odcházel, mě bolely tváře od toho, jak moc jsem se smála, ale zároveň se mi svíral žaludek při vědomí, že uprostřed noci nebude nikde nablízku. Nezáleželo na tom, že před