„Jo, zlato, já vím.“

„Byl jako starší brácha, kterýho jsem nikdy neměla. Byl to jeden z mých nejlepších kamarádů.“ Podívala jsem se Trainovi do očí. „Co si bez něj počnu?“

Vteřinu poté, co mi ta slova splynula ze rtů, jsem se zhroutila a stavidla se protrhla. V tu chvíli mě Train pustil. Ale jen na tak dlouho, aby mě zvedl a odnesl do polstrovaného křesla v obývacím pokoji hotelového apartmá. Posa