„Dobře, mami. Díky.“ Přijala jsem hovor. „Ahoj, Hranolko.“

„Čau, Kroketo.“

Chvíli jsme seděli v tichu a pak jsem v telefonu uslyšela jeho povzdech.

„Omlouvám se, že jsem tě neposlechl,“ řekl.

„Omlouváš se, že jsi mě neposlechl, protože Madison je děv...“ Včas jsem se kousla do jazyka a vyvolala v sobě svou vnitřní laskavost, jakkoli byla omezená. „...ehm, ne zrovna milá osoba, nebo protože jsi dos