Jeho úsměv změkl a položil mi ruku na tvář. „Kdybys tehdy něco řekla, mohli jsme se tomuhle všemu vyhnout.“

„Snažila jsem se,“ zavrčela jsem.

Povzdychl si. „Jo, máš pravdu. Mrzí mě, že mi to nedošlo, Tater. Byl jsem idiot.“

„Na tom nezáleží,“ zašeptala jsem.

„Proč na tom nezáleží?“

„Protože ta škoda už byla napáchána.“

„Vážně?“ Pohladil mě po tepu na zápěstí.

Frustrovaně jsem zamruče