Přejel palcem po mém spodním rtu. „Rád vyhovím.“

Než jsem stačila cokoli říct, ozval se domovní zvonek.

„Čekáš někoho?“ zeptala jsem se.

„Ne.“ Posadil se a popadl telefon. „Asi to bude Archer.“

Sklouzla jsem z postele. „Půjdu se umýt.“

„Dobře,“ řekl roztržitě, a pak dodal: „Archer to není.“

„Kdo je to?“

Natáhl krk, aby se na mě podíval. „Nějaká zrzka.“

Přeběhla jsem kolem postele