„Hele, omlouvám se, vím, že to, co jsem řekla, bylo špatně. Byla jsem prostě naštvaná.“ Můj hlas zněl vyčerpaně a unaveně.

„Kde jsi?“ ozval se z telefonu Theův hlas. Nezněl naštvaně, jen ustaraně.

„Jsem... eee, jsem v parku.“

„Můžeš se vrátit, jestli chceš, už se uklidnil.“

„Ne, myslím, že tady ještě chvíli zůstanu. Něco hledám.“

„Co hledáš? Ztratila jsi něco?“

Nervózně jsem se zasmála, protože js