„Měli bychom jít brzo spát, ráno jdu do práce,“ prohlásí Tobias. Zívnu si a náhle se cítím unavená, musí být už pozdě. Chci něco říct, ale pak se zarazím, nechci se znovu hádat jako předtím. Následuju je do pokoje a vlezu do postele. Tobias si sundá tričko a lehne si vedle mě. Theo rozsvítí malou lampičku, vezme si knihu a lehne si z druhé strany. Zmateně svraštím obočí. „Ty nejsi unavený?“ zeptám