Seděla jsem u stolu, když z kanceláře vyšel Theo. Vzápětí po něm z té své vyšel i Tobias. Vstala jsem. Věděla jsem, že je čas jít. „Připravená?“ zeptal se Tobias.

„Víc připravená už asi nikdy nebudu,“ řekla jsem, vzala zpod stolu kabelku a hodila si ji přes rameno. Zamířili jsme k Tobiasovu autu. Jakmile motor naskočil, věděla jsem, že už není cesty zpět. Bezpečnostní pás mi najednou připadal spíš